Letadlo je podle normy ČSN 31 000 zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí je v atmosféře z reakcí vzduchu, ačkoli v běžné řeči se toto slovo často nepřesně používá pro letoun s pevným křídlem a motorem. V širším smyslu zahrnuje i raketoplány a kluzáky, a pokud se pohybuje mimo atmosféru, označujeme je za umělé kosmické těleso. Základní technické rozdělení rozlišuje aerostaty (letadla lehčí než vzduch, např. balóny a vzducholodě) a aerodyny (letadla těžší než vzduch, jako jsou letouny, vrtulníky či kluzáky). Podle účelu se letadla dělí na civilní (osobní, nákladní, sportovní) a vojenská (např. stíhací, bombardovací, cvičení a transportní). Konstrukce každého letadla zahrnuje drak (trup a nosné plochy), pohonnou jednotku a palivové, hydraulické či elektrické soustavy, přičemž u bojových strojů nechybí ani letecká výzbroj a vystřelovací sedačka.Letadlo je podle normy ČSN 31 000 zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí je v atmosféře z reakcí vzduchu, ačkoli v běžné řeči se tento pojem často nepřesně používá pro letoun s pevným křídlem a motorem. V širším slova smyslu zahrnuje i raketoplány, ale jakmile se takový stroj pohybuje mimo atmosféru, označuje se jako umělé kosmické těleso. Základní technické rozdělení rozlišuje aerostaty (letadla lehčí než vzduch, např. balóny a vzducholodě) a aerodyny (letadla těžší než vzduch, jako jsou letouny, vrtulníky či kluzáky). Podle účelu se letadla člení na civilní (dopravní, nákladní, sportovní nebo modely) a vojenská (např. stíhací, bombardovací, cvičení a transportní). Konstrukce každého stroje se skládá z draku (trup, nosné plochy a ocasní plochy), pohonné jednotky (motor a vrtule) a letadlových soustav, přičemž u bojových letadel to je navíc i letecká výzbroj nebo vystřelovací sedačka. V praxi se pak rozlišují ještě podle počtu motorů, tvaru nosných ploch či délky vzletu a přistání, takže jde o velkou kategorii rozmanitých zařízení od sportovních kluzáků po nadzvukové stíhačky.