Václav Vydra (1876–1953) byl jedním z nejvýznamnějších českých divadelních herců a režisérů 20. století, jehož kariéra začala v roce 1893 u kočovných společností. Po angažmá v Plzni a na Vinohradech se v roce 1922 stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnil ikonické postavy jako Krále Leara či Marshala z Čapkovy Bílé nemoci a vytvořil za 53 let svého života na jevišti přes 1000 rolí. Po květnu 1945 byl pověřen správou činohry a až do roku 1949 zastával post ředitele Národního divadla, přičemž v roce 1946 se stal prvním hercem vyznamenaným titulem národní umělec. Kromě divadla se příležitostně objevil i ve filmu (Bílá nemoc, Naši furianti) a psal paměti (Prosím o slovo, 1940; Má pouť životem a uměním, 1948). Jeho syn Václav Vydra mladší se stal také slavým herem, zatímco dcera Jiřina se proslavila jako historička umění, a sám Vydra se později angažoval v politice, přičemž v roce 1945 vstoupil do KSČ.