Obžaloba je v českém trestním řízení rozhodnutím, kterým státní zástupce na základě výsledků přípravného řízení staví obviněného před soud, a zároveň označuje i samotného žalobce. Podat ji může pouze státní zástupce, a to jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, čímž je zaručeno oddělení rolí žalobce a nestranného soudu. Obžaloba musí obsahovat přesné označení skutku, právní kvalifikaci a odůvodnění s důkazy, přičemž soud není touto kvalifikací vázán a může skutek posoudit jako jiný trestný čin. Státní zástupce může obžalobu vzít zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě, po zahájení hlavního líčení jen pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování; v praxi je to vzácné. Soud obžalobu přezkoumá, může nařídit předběžné projednání, jinak nařídí hlavní líčení, od kterého se z obviněného stává obžalovaný – tím se naplňuje obžalovací zásada, která z trestního procesu činí spor mezi obžalobou a obhajobou.