Větrná elektrárna (turbína) přeměňuje energii větru na elektřinu a patří mezi klíčové zdroje obnovitelné energie, která významně přispívá k udržitelnému rozvoji. Historie sahá až do Persie 7. století, ale první elektrický proud z větru vyrobil až v roce 1883 Rakušan Josef Friedländer; moderní boom odstartovala ropná krize v 70. letech, kdy se v Dánsku (1979) a Kalifornii (1980) objevily první sériové turbíny. Současné velké turbíny mají obvykle tři listy na ocelovém tubusu s otočnou gondolou; rotor se začíná otáčet při rychlosti větru 2–5 m/s, maximálního výkonu dosahuje při 10–14 m/s a při vichřici nad 20–25 m/s se kvůli bezpečnosti automaticky vypíná. Kapacitní faktor (roční využití instalovaného výkonu) se pohybuje mezi 15–50 % podle místních podmínek; nejvýhodnější jsou pobřežní vody a rovné pláně, kde se turbíny umisťují ve vzdálenosti 6–10násobku průměru rotoru. V českých podmínkách je tento faktor výrazně nižší, obvykle jen 10–20 %, což je důležité pro posouzení ekonomické návratnosti. Větrné farmy s desítkami až tisíci turbín tak představují efektivní, i když na lokalitě závislý způsob výroby čisté elektřiny.