Hod oštěpem má kořeny ve starověkém Řecku, kde byl součástí vojenského výcviku i olympijského pětiboje, a dnes se závodí samostatně či v rámci vícebojů, přičemž platný hod musí dopadnout hlavicí napřed do vymezené výseče. Zásadní změnu přinesl rekord Němce Uwe Hohna (104,80 m z roku 1984), který vedl IAAF v roce 1986 k posunutí těžiště oštěpu o 4 cm dopředu, čímž se hody zkrátily asi o 10 % a eliminovaly sporné ploché dopady (u žen se tak stalo v roce 1999). Současnými světovými rekordmany jsou Češi – Jan Železný (98,48 m z roku 1996, trojnásobný olympijský vítěz) a Barbora Špotáková (72,28 m z roku 2008), přičemž Železný hodil přes 90 metrů 54krát. Česká republika je díky osobnostem jako Dana Zátopková (zlato z LOH 1952) či medailistům Vítězslavu Veselému a Jakubu Vadlejchovi považována za oštěpařskou velmoc. Zajímavostí je, že na počátku 90. let byly anulovány rekordy dosažené speciálními oštěpy s hrubým koncem (např. 96,96 m Finna Rätyho), které IAAF v roce 1991 zakázala.