Stanislav Neumann starší (16. července 1902 – 19. února 1975) byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec, syn slavného básníka Stanislava Kostky Neumanna. Po začátcích u kočovných divadelních společností se stal v roce 1927 řádným členem činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do smrti a vytvořil stovky rolí. Během Pražského povstání byl zajat oddílem SS, vězněn v loretánském klášteře a jen s štěstím se vyhnul popravě 9. května 1945; hned po osvobození zachránil svému nemocnému synovi život tím, že ho odvezl z Terezína do Prahy. Věnoval se také pedagogické práci – učil na pražské konzervatoři a na Divadelní fakultě AMU, kde vychoval řadu známých herců (např. Jiřínu Jiráskovou, Jiřího Valu, Luďka Kopřivu). Byl zapáleným komunistou, podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok! a obdržel řadu vyznamenání, včetně titulu národního umělce (1965), za svůj život vytvořil kolem 300 divadelních a 100 filmových postav.