Bouřka je soubor elektrických, optických a akustických jevů, které doprovázejí výskyt blesků a jsou vázány na mohutné oblaky cumulonimbus. Její životní cyklus prochází třemi stádii – cumulu, dospělosti a rozpadu – a tento průběh byl poprvé popsán díky projektu „The Thunderstorm Project“ z roku 1949, na kterém se podílela i tehdejší NASA. Bouřky se dělí na frontální (od studených a teplých front) a nefrontální, přičemž mohou přinášet nejen déšť a hřmění, ale i nebezpečné kroupy, nárazový vítr či tornáda. V dějinách byly bouřky připisovány bohům – Řekové je spojovali s Diem, Římané s Jupiterem, Germáni s Donarem (Thórem) a původní obyvatelé Ameriky věřili v hromového ptáka. Výzkum sahá až k Aristotelovi, který je považoval za vznícené výpary, ale průlom přinesl až Benjamin Franklin, jenž v roce 1750 publikoval hypotézu o souvislosti blesku s elektřinou. Fascinace bouřkami přetrvává dodnes, o čemž svědčí i lovci bouří, kteří každoročně vyjíždějí do Velkých plání studovat jejich projevy.