Sociální služby představují soubor veřejně dostupných služeb, jejichž posláním je podporovat znevýhodněné a zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou osoby se zdravotním postižením, senioři či minority. Poskytovat je mohou jednotlivci, soukromé organizace i vládní agentury (např. Agentura pro sociální začleňování), přičemž před industrializací byly doménou především charity, zatímco dnes jsou považovány za nezbytnou funkci společnosti. Tyto služby se opírají o univerzální lidská práva a demokratické principy a jejich rozsah se v jednotlivých zemích výrazně liší. Mezi hlavní cílové skupiny patří rodiny, děti, mládež, ženy, nemocní a zdravotně postižení, a zahrnují širokou škálu od veřejného vzdělávání, zdravotní péče, policie a požární ochrany až po sociální bydlení a potravinové banky. Pojem se často překrývá s termíny jako sociální péče, sociální ochrana či sociální politika, a v českém kontextu je úzce spjat s konceptem sociálního státu a sociální spravedlnosti.